Lysohlávek je známo více než padesát druhů. Jen málo posvátných rostlin se těší takové úctě a vážnosti jako mexické houby, Aztéky označované jako teonanacatl - božské tělo - a používané jen při nejvýznamnějších obřadech. Indiáni o nich mluvili i jako o »květech« či »drobných kvítkách«. I přes toto něžné pojmenování měly houby podobný úděl jako peyotl. Pro evropské církevní představitele byly obzvlášť urážlivé a ze všech sil se snažili jejich náboženské používání vymýtit. Ve své represivní činnosti byli natolik úspěšní, že se jim podařilo zahnat celý kult do neproniknutelného tajemství, jež se otevřelo až na konci třicátých let minulého století, kdy se podařilo získat první dva druhy posvátných hub. Od té doby už bylo objeveno více než pětadvacet druhů hub, z nichž nejvýznamnější jsou lysohlávky, kterých je popsáno celkem dvanáct druhů, včetně límcovky kubánské, která je občas mezi lysohlávky řazena.

Houby s toulavou povahou
Přestože se tato drobná houba vyskytuje na celém americkém kontinentě i v Evropě, její používání je omezené jen na Mexiko a přilehlou oblast Guatemaly, kde je rozšířená mezi mnoha kmeny. Je pravděpodobné, že se houba používala v dávných dobách i ve Střední a Jižní Americe, ale důkazů je zatím málo na to, aby se daly uzavřít jednoznačné závěry. Posvátné houby jsou dnes nejrozšířenější mezi Masakety, jež je používají při věšteckých a náboženských obřadech.
To, jakou houbu si šaman zvolí ke svému obřadu, záleží na mnoha faktorech: účel použití, oblíbenost i dostupnost v daném ročním období. Houby totiž rostou velice proměnlivě, což znamená, že se mohou určité druhy na jeden rok zcela vytratit. Chemické složení ale zůstává stejné, jen obsah hlavních halucinogenů, indolových alkaloidů psilocybinu a psilocinu, se liší.

Šamani v sukních
Houby se jedí syrové nebo se rozemelou a z drtě se připraví nápoj. Sbírat je smí jen neposkvrněná dívka v době novoluní. Šaman je pak postaví na chvíli na oltář v kostele. Obřady jsou dnes celonoční seancí, jež často zahrnuje uzdravovací rituály. Slavnost je doprovázena zpěvem modliteb či krátkými popěvky. Šaman, povětšinou to bývá žena, svůj zpěv doprovází rytmickým tleskáním a plácáním do stehen. Vlivem hub se brzo dostaví fantasticky barevné, kaleidoskopické halucinace, jež bývají i sluchové a člověk se začne ztrácet ve víru fantazie, která nabývá opravdovosti a skutečnosti. Ze zpěvu jedné šamanky, který byl nahráván a studován, se zjistilo, že o sobě zpívá, jak s pomocí hub léčí a zprostředkovává Boží moc.