Už v roce 1851 popsal velmi podrobně anglický cestovatel a etnograf Spruce přípravu a užívání narkotika indiánů žijících v oblasti Orinoka, avšak semena, která při tom nasbíral a přivezl, byla analyzována až v roce 1971. Semena pocházela z dlouhých lusků, které rodí stromy rodu Anadenanthera, rostoucí na travnatých pláních v povodí Orinoka ve Venezuele a v Kolumbii a v povodí Amazonky v severní části Brazílie. Analýzou se zjistilo, že semena, používaná k výrobě drogy yopo, obsahují tryptaminové deriváty a D-karboliny, tedy látky, které navozují halucinogenní stavy.

Připravte si kapesník!
Příprava drogy se mezi jednotlivými kmeny liší, zpravidla se semena ale nejprve praží a potom rozdrtí na jemný prášek. Do prášku se někde přidávají vápnité ulity šneků nebo popel určitých rostlin. Takto připravená směs se šňupe pomocí dlouhých dutinek, vyráběných ze stonků marantovitých rostlin. Účinek yopa nastupuje velmi rychle. Z nosních dutin začne vytékat poměrně značné množství hlenu, obličej se zkroutí a svaly na rukou procházejí občasné záchvěvy. Ty se postupně mění v divokou gestikulaci, kterou doprovází extatické poskakování a výkřiky. Vyčerpávající záchvat trvá 30 až 60 minut, které končí strnulostí, hlubokým spánkem a halucinacemi.

Vyvolává i věštecké schopnosti
Někde se yopo šňupe pravidelně každý den pro posilnění, většinou je ale droga vyhrazena domorodým šamanům a kouzelníkům, kteří s její pomocí upadají do tranzu, prožívají vidiny a rozmlouvají s duchy hekula. Jindy mají po droze věštecké schopnosti. Šňupání také ochraňuje kmen před nemocemi a zvyšuje pozornost lovců a dokonce i jejich psů. Používání yopa se sice dnes omezuje jen na určité oblasti, a to se ještě v některých musí stromy pěstovat, podle mnoha výzkumů ale byla rostlina rozšířena v předkolumbovské době v mnohem větší míře než dnes - od kolumbijských And až po horní Orinoko. Šňupání yopa bylo tak oblíbeným zvykem, že se s ním i obchodovalo ve směnném obchodě.