Nejproslavenějším a nejstarším halucinogenem Nového světa je peyotl, což doslova znamená zámotek brouka. Aztékové používali toto označení - peyotl - pro chomáčkovitý střed malého a nenápadného kaktusu Lophophora williamsii a další druh Lophophora diffusa. Kaktusy, známé též jako meskalové knoflíky«, obsahují kromě dalších třiceti alkaloidů halucinogenní meskalin, který navozuje pocity tělesné a duševní pohody provázené pestrobarevnými, kaleidoskopickými vidinami. Peyotl roste jen v Texasu a severním Mexiku v extrémně suchých a kamenitých pouštních podmínkách. Sbírá se tradičním způsobem, a to tak, že se odřízne jen ta část kaktusu, která vyčnívá nad zemí, a hlavní kořen se nechá nedotčený zemi, aby z něj mohly vyrůst další kaktusy. Šedozelená korunka peyotlu se pak usuší nebo se sní syrová, někdy se z ní uvaří čaj. Sušený peyotl si své účinky uchovává po celý rok, protože aktivní látky peyotlu nejsou těkavé. Jako »meskalové koláčky« se sušené vrcholky peyotlu také posílají do míst, kde kaktus neroste.