V tropických pralesích roste nejméně desítka psychotropních rostlin druhu virola, jejich používání se však omezuje jen na oblast západní části Amazonky a horního Orinoka. K přípravě drogy, která má různá pojmenování jako epená, paricá apod., se používá především Virola theiodora, která stejně jako ostatní druhy obsahuje šest blízce příbuzných indolových alkaloidů, jež patří do skupiny jednoduchých lineárních či cyklických derivátů triptaminů s tetrahydro-karbonilovou strukturou. Droga se získává z výpotku vnitřní kůry těchto stromů, jež dosahují výšky až 75 metrů. Z kůry se pak různými způsoby připravuje samotná droga.

Vyhrazeno pro šamany
Kolumbijští indiáni oloupou vnitřní kůru brzy ráno a hnětou ji ve vodě tak dlouho, dokud se nezačne uvolňovat pryskyřice, kterou vaří až do hustého sirupu. Ten se na slunci usuší a spolu s popelem z kakaovníku rozdrtí na jemný prášek, který se potom šňupe pomocí bambusu, rákosu nebo duté ptačí kosti. Šňupání drogy je u kolumbijských indiánů většinou vyhrazeno šamanům, kteří s její pomocí určují a léčí nemoci. Je ale oblíbená i při různých náboženských slavnostech, jako je například třídenní taneční slavnost kai-ay-ree, jež je zopakováním mytického zrození kmene z prapůvodního vejce anakondy.

Po tanci kolaps
Účinky drogy po šňupnutí nastupují téměř okamžitě. Projevují se nejprve přívalem vzrušení, tancem, výkřiky, zpěvem a hyperaktivitou. První příval opadne s příchodem nevolnosti a ztráty svalové koordinace, případně i znecitlivěním končetin. Pak následuje dlouhotrvající stav strnulosti, který provázejí vizuální i sluchové halucinace. Následuje hluboký a neklidný spánek.