Durman neškodný, známý též jako durman metelový, je i přes svou značnou jedovatost rozšířený po celém světě. Od dávných dob jej indiáni žijící v Mexiku a v USA řadí mezi posvátné rostliny a stejné postavení měl i ve Starém světě, i když zde byl užíván především v lidovém léčitelství. Psychotropní účinky durmanu jsou ale tak silné, že jej lidé všech koutů světa považovali za rostlinu bohů. Látky, které způsobují intoxikaci, jsou v podstatě stejné jako u jiných rostlin z čeledi lilkovitých, mezi něž patří i blín, mandragora a rulík - tedy tropanové alkaloidy. Durman metelový však obsahuje ještě další alkaloid -meteliodin. Intoxikace se v první fázi projevuje pocitem únavy, letargie a otupění, kterou vystřídají halucinace, končící hlubokým spánkem a bezvědomím. Vysoká dávka může způsobit i smrt nebo trvalou choromyslnost. Proto s ním v některých kmenech mohli zacházet jen šamani či kouzelníci. První záznamy o durmanu pocházejí z rané sanskrtské a čínské literatury. V Číně je durman považován zaposvátnou rostlinu spojovanou s Buddhou. Používal se tu však výhradně k léčivým účelům. Proto také první poznatky o léčivých vlastnostech durmanu pocházejí z čínského herbáře, kde jeho květy a semena doporučují k léčení vyrážek obličeje a zelenou část rostliny k vnitřnímu užívání při nachlazení, nervových onemocnění a dalších potížích. Při drobných chirurgických zákrocích používali Číňané směs durmanu, vína a konopí jako anestetikum.