Kosterní nález smečky obrovských dravých dinosaurů dosud neznámého druhu z roku 1995 byl popsán a zařazen teprve v letošním roce. Proč jich bylo tolik na jednom místě? Zahynuli snad při nějaké přírodní katastrofě?

Možná to byl plyn…
Jaký byl tedy scénář okamžité zkázy obávané smečky gigantických zabijáků? Možná došlo v důsledku otřesů půdy v některém z kráterových jezírek četných sopek k výronu kysličníku uhličitého. Neviditelný oblak plynu těžšího než vzduch byl větrem zatlačen do přilehlého údolí, kde klouzal jen nevysoko nad zemí. Než se však rozptýlil, stačil v údolí zadusit všechno živé.
Smečka mapusaurů mohla zahynout u břehu nějaké líně tekoucí řeky, u níž odpočívala. Plyn se brzy rozptýlil a zmizel a do postiženého údolí se rychle vrátil život. Masožravci i mrchožrouti zde našli prostřenou tabuli a brzy se postarali o těla uhynulých dinosaurů. Část jejich kostí roztahali po okolí. Po delší době pak řeka zaplavila to, co zůstalo, bahnem a umožnila tak fosilizaci.

Africký nápadník trůnu
Již v úvodu jsme se zmínili o tom, že s titulem největšího známého dravého dinosaura to není vůbec jednoduché. V březnu letošního roku publikovali totiž Cristiano Dal Sasso z milánského přírodovědeckého muzea se svými kolegy studii, v níž analyzoval fragmenty lebky a čenichu dravého dinosaura druhu Spinosaurus aegyptiacus ze severní Afriky. Došel přitom k závěru, že největším masožravcem, který kdy kráčel po povrchu země, byl právě spinosaurus. Lebka tohoto jedince byla dle jeho propočtu dlouhá 175 cm a podle tělesných proporcí jiných známých příslušníků této čeledi vykalkuloval, že má před sebou zbytky predátora, dosahujícího délky 17 m a hmotnosti tanku, tedy 7 – 9 tun. Problém se spinosaurem je v tom, že je predátorem, s nímž si paleontologové od počátku nevěděli příliš rady. Žil asi před 97 miliony let v severní Africe a je proslulý svými mimořádně prodlouženými hřbetními obratli, vysokými až 1,8 m, mezi nimiž byla zřejmě napjata jakási plachta, sloužící k termoregulaci a pravděpodobně i k předvádění se samců, lákajících samice.

Zatím nevyřešená záhada
První neúplný nález pochází z roku 1912 z Egypta. Šlo o přední část spodní čelisti se zuby, několik krčních, hřbetních, bederních a ocasních obratlů a několik prstových kůstek končetin. Zuby byly kuželovité a rovné jako u krokodýla, nikoli obloukovitě zahnuté se zadní řeznou, pilovitě zoubkovanou hranou jako u jiných známých dravých obrů, jako např. mapusaurus, giganotosaurus nebo tyranosaurus.
I jeho tlama zřejmě velmi připomínala krokodýla. Pozůstatky prvního spinosaura však byly zničeny za druhé světové války spojeneckým bombardováním, takže jejich další studium je vyloučeno. Muselo však jít o obrovského predátora, neboť ačkoliv se nejednalo o plně dospělého jedince, byla jeho délka odhadnuta na 12 - 15 m.
Později byly v Maroku, Alžíru a Nigeru nalezeny další zlomkovité fosílie, připisované některými paleontology tomuto rodu. Jiní paleontologové (Charig, Milnerová) s tím však nesouhlasí.
Lze zodpovědně říci, že dodnes přesně nevíme, jak spinosaurus vlastně vypadal, a snahy propočítat jeho rozměry úměrně jiným druhům, řazeným do čeledi Spinosauridae (baryonyx, suchomimus), nemusí být hodnověrné. V každém případě se však muselo jednat o gigantického dravce. Jen další nález jeho kompletnějších fosílií nám však může pomoci pohled na něj vyjasnit.

Dobře utajené jméno
Fosilizované pozůstatky smečky mapusaurů byly objeveny již v roce 1995 a jejich vědeckého zpracování se krátce nato ujali známí paleontologové Phil Currie z Kanady a Rodolfo Coria z Argentiny. Celý svět netrpělivě čekal na zveřejnění popisu spolu s pojmenováním tohoto gigantického predátora, o němž krátce po jeho objevu prosákly zprávy, že je ještě větší než tehdejší světový rekordman mezi dravými dinosaury, giganotosaurus, žijící na stejné lokalitě zhruba o deset milionů let později.
Z dob svého působení v Kanadě se autor tohoto článku s profesorem Curriem osobně znal, a tak když uznávaný expert na dravé dinosaury přednášel v prosinci 2000 na přírodovědecké fakultě v Praze, snažil se na něm již připravené jméno předem vyzvědět. Potřeboval je totiž pro svou knížku Gladiátoři druhohor, která měla jít v nejbližší době do tisku. Profesor Currie potvrdil, že jméno již stanoveno je, ale za žádnou cenu je nechtěl prozradit, aby je někdo ještě před zveřejněním popisu nezneužil, jak se to již v minulosti stalo.
Např. v případě Jensenova obrovitého sauropoda, pojmenovaného ještě před zveřejněním platného vědeckého popisu ultrasaurus, musel Jensen nakonec změnit jméno na ultrasauros, neboť pod původně zamýšleným názvem byl mezitím popsán jiný dinosaurus.

Růžové skály nebo sponzor?
Jak Currie a Coria uvádějí, lze obě složky jména Mapusaurus roseae vyložit dvěma způsoby.
Rodové jméno pochází z jazyka indiánů kmene Mapuche, v jejichž kraji k nálezu došlo. Mapu v něm znamená země, indiáni Mapuche se tedy označují za obyvatele své země. Jméno mapusaurus pak může značit to, že fosílie tohoto dravce byly nalezeny v zemi, nebo to, že pocházejí z oblasti, kde žijí indiáni výše zmíněného kmene. Druhové jméno roseae může pak být odvozeno z narůžovělého zbarvení skal v okolí nálezu, nebo od křestního jména Rose Letwinové ze Seattlu, která sponzorovala expedice do této oblasti v letech 1999, 2000 a 2001.

Další obři na obzoru
V současné době pracují paleontologové na popisu dalších argentinských superpredátorů podčeledi Giganotosaurinae.
Jeden předběžný popis takového obra byl dokonce již v roce 2005 publikován argentinským paleontologem Novasem a jeho spolupracovníky. Nově objevený dravec, známý ze dvou exemplářů nalezených v provincii Chubut v centrální Patagonii, byl nazván Tyrannotitan chubutensis. Jeho fosílie jsou dále pečlivě studovány a doufejme, že podrobný popis, na základě něhož se o tomto obru dovíme více a bude možno odhadnout i jeho předpokládanou délku, bude publikován v brzké době.