Jako prehistorický monument vypadá strom Dračí krve (Dracaena cinnabari), jehož gigantické větve vytvářející tvar houby či deštníku jsou právě znakem prastarosti rostliny. Tyto dračince na souostroví Sokotra jsou hlavním příkladem endemitů, největším na celém Blízkém východě - kolem 30 procent z jeho 900 rostlinných druhů se vyskytuje pouze tady.

Když Alexandr Veliký vydal rozkaz k jeho dobytí, byla to už živoucí fosilie. Dnes je toto místo jednou z největších lokalit biologických endemitů na Blízkém východě, které fascinuje zoology i botaniky. Ostrovy Sokotra jsou divem přírody, která se nadále snaží obrňovat se před dopadem rozvoje.
Sokotra je jedinečná lokalita, která jako by se nořila ze snu. Tady se z okurek stávají stromy a prapodivné rostliny ve tvaru deštníku krvácejí pryskyřici intenzivní rudé barvy. Před deseti miliony let se oddělily od Afrického rohu a od té doby jako by se tu zastavil čas. Na Sokotře je něco atavistického a prehistorického, všechno se tu řídí těmi nejjednoduššími zákony přírody, silou věčné izolace, jež se odráží ve fauně i floře, jaké nelze najít jinde na planetě.
Tento památník biodiversity leží 250 kilometrů od pobřeží Somálska a 340 kilometrů od jižních břehů Arabského poloostrova v ústí Adenského zálivu. Nazývají jej Galapágami Indického oceánu, i když nejsou tak známé jako ty ekvádorské.
Absence býložravců umožnila, aby okurky dosahovaly výšky pěti metrů, aby pouštní růže kvetly na kmeni tvaru vinného měchu a aby se granátová jablka rodila divoce. Nic se nevyrovná ani jejich obyvatelům, kteří se naučili využívat přírodní zdroje, aniž by svou aktivitou narušovali zdejší výjimečný ekosystém.
Velká část souostroví, které patří Jemenu a zahrnuje vedle malých skalnatých ostrůvků ostrovy Samha, Abdal Kúrí, neobydlený Darsá a vlastní Sokotru, je výhradně písečná a teploměr se tu šplhá k úmorným teplotám. Ale nádherná krajina dává zapomenout na vedro: mořské vlny omývají neposkvrněné bílé pláže a mlhy mění pohoří Haggier v přepychové zelené louky a lesy, kde vrcholy 1600 metrů vysoké vytvářejí zdání, že se zařezávají do mraků.
"Vzhledem k jejich geografické i politické izolaci jsou zdejší flora i fauna jedinečné na světě a zachovaly se výjimečným způsobem," upozorňuje Diccon Alexander, jehož profesionální zájem o botaniku a fotografování ho sem poutají už deset let. "Ale teď je ekosystém velmi zranitelný dopadem moderního rozvoje."
V průběhu dějin byly ostrovy odříznuté po několik měsíců v roce kvůli silným monzunovým větrům a rozbouřenému moři. Avšak před dvěma lety byla vybudována nová přistávací dráha a od té doby zájem leteckých společností o spojení tohoto odlehlého koutu s kontinentem roste. Návštěva Sokotry je sice stále ještě tvrdou zkušeností, ale i stále atraktivnější výzvou pro cestovatele zaujaté ekoturistikou na vzdálených a exotických místech.
Zhruba 40.000 obyvatel ostrovů, kteří mluví vedle arabštiny vlastním jazykem, jenž se ztrácí v temnotách času a nemá písmo, loví žraloky, pěstují palmy a teď mají i stáda koz a krav. Z lesů na výšinách přinášejí vonná dřeva či pryskyřici jako je ta rudá z dračinců, využívaná tradičně při výrobě léčiv a při zdobení domorodé keramiky. V minulosti ji vysoce cenili Evropané jako barvivo - především v době renesance - a lak jedinečného lesku, vynikající pro italské housle.
Všechny jejich činnosti se řídí tradičními pravidly zachování přírody. Usilují o souhlas těch nejstarších - kácení stromů musí schválit vesnické rady a rybolov se sítěmi je v některých částech pobřeží zakázaný. V současnosti je ale podle Alexandera nutné zavést nová opatření pro vyvážení rozvoje s ochranou přírody.
S pomocí fondů OSN, pár evropských vlád a řady nevládních a ochranářských organizací z mnoha zemí místní odborníci zkoumají a mapují ostrovy Sokotra, aby umožnili jemenské vládě například vyhlásit zde nejzranitelnější a biologicky nejrůznorodější kraje za národní parky, svatyně a oblasti zvláštního vědeckého zájmu.
Ovšem rostoucí zájem turistů může skoncovat s veškerým úsilím o zachování původního rázu souostroví. "Zavádění rostlin a zvířat (hlavně domácích), budování studní a sběr zemědělských produktů může narušit křehký ekosystém," obává se Alexander. "Doufám, že obyvatelé budou moci zachovat své původní praktiky zacházení se zemí, aby zachovali její zdroje." Jedině tak zůstane Sokotra jedinečná.